Nákup auta

OK, takže tu máme jednoho 25-letého snílka, který 4 roky podniká a přitom studuje vysokou. Koncem září jsem měl odjíždět na studijní pobyt do Anglie, který byl nutný pro dokončení druhého stupně vysoké. Měl jsem na něj připraveno stavební spoření. Jenže ten rok se mi docela dařilo a najednou jsem měl volných asi 120tis Kč, které jsem se rozhodl vhodně investovat (veterání přece neztrácí na hodnotě), takže jsem si našel inzerát, zajel se podívat. Stačilo mi sednout dovnitř, chytit ten obrovský volant a zamiloval jsem se. Nikdy předtím jsem v 603ce neseděl, zato jsem vždycky věděl, že ji chci, že je to moje vysněné auto. Auto mělo rezavé prahy a lemy a trochu podlaha, údajně s tím před pár měsíci jezdili po dvoře a auto je pojízdné. Asi tohle se dozvíte pokud budete kupovat 603ku, ještě lépe od překupníka z Prahy - všechny jsou pojízdné, nebo minimálně byly než... blablabla. Prakticky 90% všech 603jek v ČR co jsou na prodej jsou auta na kompletní renovaci. Já si stejně jako spousta jiných bláznů domníval že uděláme lemy, zalakuje se to, trochu poladíme pár drobností a na jaře bude jízda. Rodičům jsem samozřejmě nic neřekl, Mamka na to přišla záhy, Tátovi jsem to zvládl tajit asi snad ještě 2 roky, tenkrát by se asi zlobil co že jsem to udělal za šílenost. Dnes se směju tomu jak jsem byl naivní, ale když máte na očích růžové brýle a stojíte tváří v tvář svému snu, všechno vypadá jinak. 

Úplně první fotky Tatrovky po zakoupení (u Tatry stojí můj kamarád Jirka)

Koupeno - a co dál?

Tatru jsem sice oživili, ale nebyla to žádná hitparáda. Brzdy samozřejmě nebrzdily, všechno rezavé, pořád s představou, že se poladí pár drobností jsem ji odvezl k mechanikovi, kam dávám auta, jestli by se na to nepodíval. Podíval se a řekl - určitě ne, do tohohle se já nikdy pouštět nebudu. Dobře udělal. Začal jsem tedy shánět, jak je to s díly a kolik bude potřeba peněz atd.. Přišlo moje první překvapení, myslel jsem si že Tatrováci jsou komunita, která si pomáhá, když mají všichni stejný cíl, aby udrželi Tatrovky při životě. První velký omyl. Pokud najdete nějaké Tatraforum, většinou je plné dohadování a osočování, všechno je opředeno tajemstvím. Nikdo vám ani neřekne, kde sehnat díly, maximálně se dočtete - no jo takovej mladej, další Tatra bude doprasená apod.. Asi nejsou všichni stejní, na mě to ale působí že to jsou staří páprdové, co dělají že všeho hroznou vědu a nedejbože aby někdo měl lepší Tatru než mám já. Tudy tedy cesta nevedla.. Takže našel jsem na netu web tatra603.cz, firma sídlila kousek od Třebíče. Domluvil jsem si návštěvu, dojel jsem do plechové haly ve které bylo asi 5 rozdělaných Tatrovek. Honza Papírník, který klempířskou a vůbec tatra603.cz dělá je kluk v mém věku, což mi přišlo sympatické, všechno se mi líbilo. Nacenění na opravu karoserie bylo okolo 50-60tis. Pokud budu chtít auto rozdělat tak +10tis. Auto jsem se tedy rozhodl převézt ještě před mým odjezdem do Anglie, aby až se vrátím bylo vše hotovo.

Fotky z přepravy Tatrovky ke klempíři


Rozdělání a klempířská

Moje původní představa byla vejít se do 150tis, pak do 200tis a pak už to jelo z kopce. No, uvidíte dál. Co se Honzy Papírníka týče, kolují o něm různé zvěsti, co je pravda a co ne netuším. Já jsem byl s komunikací celkem spokojený, i práce mi přišla v pohodě, dokud to neviděl lakýrník, ale k tomu později. Termíny bohužel dodrženy nebyly, ale to se u těchto aut stává. I práce bylo více, což se ukázalo po opískování. Celkem jsem u Honzy Papírníka za klempířkskou nechal tuším 70-80tis, nepamatuju se už přesně. Cena je to asi normální, pro mě bylo docela fajn, že to někdo vůbec udělal. Oslovil jsem pár klempířů a s 603kou nechtěl mít nikdo nic společného.

Auto taky u Papírníka rozdělávali. Tedy spíše z něj odřezali komponenty, místy docela necitlivě, ale ani za to se nelze na ně zlobit, protože všechno bylo rezavé. Rozhodnutí nechat rozdělat auto někoho jiného, než sebe byla moje obrovská chyba. Pokud bych auto rozdělával sám, byl bych ho schopen asi i složit, minimálně bych měl nafocené co kam příjde a pěkně roztříděné. Druhá chyba byla, že to rozdělával ten kdo to rozdělával. Díly jsem dostal naházené v krabicích, některé věci tam chyběly, což se samozřejmě zjistilo třeba rok až dva poté, když se auto začalo skládat atd.. Neměl jsem tenkrát žádné prostory, kde bych to dělal, navíc jsem to tajil doma, takže to prostě jinak nešlo. Podruhé bych rozhodně takovou chybu neudělal, ani vy ji nedělejte. Auto musí rozdělávat ten kdo jej bude skládat. Jinak je to strašný průšvih. 

Zatímco jsem byl v Anglii, kluci dovezli od Papírníka díly a začali je rozdělávat. Tak třeba přední tlumiče - totální šrot. Ramena - šrot. Brzdy - šrot. Všechno úplně na kaši. Tohle byla bohužel dost nemilá realita. Asi bych nespočítal, kolik lopatek rzi jsem vyhodil, kolik šroubů jsme odřezali a následně odvrtávali. V tom, pokud budete renovovat jakoukoliv Tatrovku, se stanete velmi rychle profík. V Tatře snad měli patent na to, aby žádný šroub nešel povolit. 




Pár fotek co mi dali k provedeným pracem. Hnízdo pro uchycení převodovky na třetí fotce se posléze stalo problémem kvůli kterému jsem to málem vzdal. Poslední foto je z odvozu k lakýrníkovi


Lakýrník

Lakýrníka jsem našel na internetu - na veteran.cz. Byl tam malý inzerát, na který jsem odepsal. Odpověď mi dorazila rychle, včetně fotek pro referenci, kde byl snad nějaký Rollsroyce, Porsche atd.. Celkově na mě působila komunikace výborně, odsouhlasili jsme si cenu lakování mojí Tatry a rozhodl jsem se auto svěřit právě jemu. Jak jsem měl na klempíře smůlu, tak na lakýrníka jsem měl obrovské štěstí. Už po příjezdu mě upozornil na to, že klempířská je nic moc a ukázal, co se bude muset všechno vyrovnat, aby to bylo dobře. Zároveň jsem byl přizván, abych se jezdil dívat v průběhu, kdy se tmelilo. Samozřejmě jsme narazili na docela dost problémů, které ale pan Šíma dochytal na jedničku a jsem mu za to velmi vděčný. Každý, kdo k Tatře příjde tak hned řekne - to je nádherný lak. A ano, je. Navíc i přes množství kitu latím nikde lak nepopraskal nebo se neodloupl. Je to sice z ruky (jezdil jsem z Brna do Jindřichova Hradce), ale stojí to za to. Rozhodně, pokud budu lakovat znovu, tak zase tady a i vám doporučuji, pokud nechcete aby vám někdo doprasil lak (a těch veteránu s doprzněným lakem je bohužel mnoho), zajeďte si sem: http://www.autolakovna-elan.cz/. Termíny byly přesně jak jsme se dohodli. Cenu se nepatrně navýšila kvůli pracem navíc, s čímž jsem rád souhlasil, když jsem viděl kolik průšvihů tam po klempířích bylo. Pokud budete nechat lakovat 603ku, připravte si min. 120tis Kč. U pana Šímy vyjde komplet lak na 140-150 a jsou to dobře vynaložené peníze, opravdu.



Renovace komponent vozu

Zatímco bylo auto u klempíře a lakýrníka, pustili jsme se do renovace jednotlivých vymontovaných součástí vozu. Plán byl takový, že v tomto čase si vše nachystám a pak to již "jen" namontuju. Hahaha... Do práškové lakovny jsem jel asi 100x, chromy se samozřejmě zdržely a dokonce mi nějaké díly poztráceli atd.. vezmu to popořadě

Přední tlumiče

Základem je mít zdravé pístnice, což jsem já samosebou neměl. Sehnal jsem někde na inzerát jiné zdravé (takhle se to přečte ale znamená to hledat, jet pro to třeba do Ostravy atd), všechno stojí spoustu času a také nákladů, čas, benzín, na to si musíte zvyknout, nedá se to ani počítat.

Brzdy

Renovaci brzd provedla firma Bekas. Zaslal jsem jim staré třmeny, oni je zrepasovali a poslali nové. Musím říct, že komunikace s nimi byla vynikající a vše klaplo. Samozřejmě, ani zde to nebylo bez komplikací. Jeden třmen mi po namontovaní tekl, stále jsme nemohli odvzdušnit auto a asi až po 2 hodinách jsem na to přišel. Udělali to na záruku, i když to bylo docela dlouho po práci co provedli, znamenalo to jen opět zdržení. Také jsem v Bekasu nechal renovovat pomocný spojkový válec - to nedopadlo dobře. Válec tekl hned po namontování. Naštěstí v TatraVintage mají nové pomocné spojkové válce, které si nechají vyrábět, takže se problém rychle vyřešil. Kotouče jsem také sehnal nové, stačilo jen stáhnout povrchovou rez na soustruhu (cesta tam a zpět), očistit (další lopatka rzi a 2 hodiny s drátěným kotoučem), natřít a poskládat. Také se na internetu dočtete, že posilovač brzd pasuje ze Škody 1203. Ne, nepasuje. Vypadají úplně stejně, ale když jej namontujete, tak po nastartování se vám zabrzdí všechna kola. V TatraVintage mi jej pak přeskládali z původních dílů a už funguje jak má.



Ostatní věci

Obdobně jsem postupoval se všemi věcmi, které jsem k autu měl. Ložiska do kol a spoustu dalších věcí jsem nakoupil v Pragosu (www.pragos.cz), dělají škodovky, takže Vám moc neporadí, ale pár věci se tam najde. V té době ještě nefungovalo Tatravintage, kde v současnosti mají ten samý sortiment a možná i o něco levněji. Gumy do oken jsem koupil u p. Šílhána (www.veteranservice.cz), je to poměrně drahá sradna. Ve finále jsem musel vyhodit gumu kolem předních i zadních oken, protože je z tvrdého materiálu a má špatnou drážku, do které nedáte obroučky. Opět, nákupem u TatraVintage vyřešíte docela dost těchto "drobných" nedostatků, kdy se všechno dělá na 2-3x a stojí to hodně peněz navíc..

Převodovka

Další průšvih který mě potkal. Převodovku jsem dal rozebrat a zkontrolovat panu Bartoškovi v Brně, říkal že to ještě nedělal, ale že obecně dělá všechny převodovky a nebude to problém. Poskládal mi ze dvou jednu. Převodovka řadí pěkně, bohužel z ní ale tekl olej snad všemi otvory kde mohl, což jsme zjistili až po nalití oleje (= po namontování do auta). Takže se musela nechat vytáhnout, znovu rozebrat, přetěsnit a zase zpět. Kdo někdy vyndával převodovku z auta ví, co je to za práci - opravdu nic co byste chtěli dělat dvakrát. Samozřejmě, jako se vším, vytáhli jsme hnus od oleje a bláta, čištění a zase zpět. Ten výsledek když to pak vidíte po kupě je krásný.







Motor

Při renovaci mi pomáhal kamarád, který měl s Tatrami, alespoň podle jeho slov, už nějaké zkušenosti. Měl jsem celkem 3 motory, vyhlédli jsme ten nejlepší, změřili tlaky, rozebrali, nechal jsem vyhonovat válce, vše vyčistit a složit. Motor jde krásně, akorát dost kouří a má nadměrnou spotřebu oleje, takže jej stejně budu letos přes zimu dělat znovu, tentokrát to nechám na TatraVintage, a jsme opět u toho..






Chromy

Chromy jsem na doporučení známeho nechal dělat ve Šternberku. Asi jediná výhoda byla nízká cena, platil jsem cca 35-40tis. Nedělaly se ale rámy oken, které mám původní a jsou celkem pěkné. Kvalita chromování by určitě mohla být lepší, jenže to všechno zjistíte až jste mínus 35tis a máte díly v ruce. Z nezkušenosti jsem nechal nachromovat i nerezové lišty co jsou na dveřích, ty se záhy oloupaly, takže jsem musel sehnat jiné, které jsem nechal vyleštit. Pokud budete dělat chromy, počítejte s investicí cca 100tis Kč. Viděl jsem chromy z TatraVintage, které jsou oproti mým o dost pěknější (ale samozřejmě i dražší). Nechám si zde ještě dochromovat rámy kolem oken. V TatraVintage se také nechalo chromovat pár věci, které byly buď ztracené, nebo špatné, třeba rámeček kolem světel, lišta nad SPZ, kličky na otevírání dveří atd..


Interiér

Když jsme u stotisícových položek, můžete si přepsat do seznamu interiér. Já jsem to měl trochu levnější díky tomu, že jsem si sedačky a výplně dveří nechal udělat u čalouníka, kterému dáváme na opravu sedačky ze skútrů. Je moc šikovný, určitě bych doporučil, pokud nebudete chtít dělat interiér do původního stavu, z původních látek. Protože sedačky a výplně dveří jsou jednoduše vyměnitelná věc a já toužil po béžovém interiéru, udělal jsem si to po svém. Jsem moc rád, originální provedení interiéru se mi vůbec nelíbí a kdykoliv sednu do svojí Tatry, mám výborný pocit z toho, že vevnitř je to přesně tak jak jsem si přál. Potažení sedaček, koženkových dílů a výplní dveří vyšlo u pana Valy na cca 15tis Kč. Zde je kontakt http://www.calounictvi-vala.cz/ - doporučuji i pro opravy motosedel, nechal jsem si zde posléze čalounit sedačku do obýváku, autosedačky a plno dalších věcí - je to opravdu pán co umí a dělá za velmi přijatelné ceny. Další čalounické práce (předělání stropnice, potažení podlahy a koženka na sloupcích a vzadu za sedačkami) byly již v režii TatraVintage a součástí doskládání. To je provedeno opravdu precizně a jsem tomu rád, jsou to detaily, které mě potěší kdykoliv se na ně podívám.


Skládání

Po provedení lakýrnických prací jsem opět převezl Tatru do Třebíče k p. Papírníkovi. Zde měla být dodělaná elektroinstalace (10tis), a stropnice (10tis). Původně jsem měl v plánu, že by to zde zrovna i doskládali, ale Honzovi se do toho (díkybohu) nechtělo. Až s odstupem času jsem zjistil, jak moc dobře to bylo. Posléze jsem potkal jednoho nešťastného majitele 603ky, kterou mu tam skládali a prakticky se pak auto muselo rozdělat a poskládat znovu a pořádně. Se stropnicí to taky bylo vtipné, auto jsme měli odvážet jeden den odpoledne, s již nalepenou stropnicí. Když jsme přijeli, Honza seděl v autě a lepil stropnici chemoprenem, s tím že pán co ji měl lepit nedorazil, tak to dělá sám. Stropnici pak oříznul zalamovacím nožem, dost na divoko. Posléze, když už auto bylo na doskládání v Tatra Vintage jsme zjistili, že stropnice je uříznutá moc blízko, takže by byla vidět mezera mezi rámem okna a začátkem stropnice (přímo na plech) a především, že stropnice je z tlustého materiálu a v místě přehybů (v rámech dveří) by pak kvůli těmto přehybům nešly namontovat lišty a hlavně ani by pořádně netěsnily okna. Musím ale říct, že mi Honza dodal druhou stropnici, kterou jsem pak ale stejně nemohl použít.. Takže ne dalších zmařených 10tis, ale plus za práci a očištění původního lepidla. S takovými problémy jsem se potýkal po dobu celé renovace

Auto jsem po montáži elektroinstalace s stropnice převezl již k sobě. V té době jsme dodělali renovaci objektu, ve kterém jsem již měl garáž a koupil jsem si sloupový zvedák. Poprvé jsem tak Tatru převezl domů, k sobě a po 2 letech se zase sešly díly a karoserie na jednom místě. Plán byl začít se skládáním. To jsem netušil, že to nejtěžší mě teprve čeká..



Plán byl následující - postavit auto na kola, tj namontovat převodovku, přední nápravu, natahat brzdové trubky a připojit řízení, tak aby se s autem dalo vyjet z garáže. Začali jsme s vystříkáním spodku a nanesením ochranného vosku. Poté jsme začali montovat přední nápravu. Zjistil jsem, že ramena která jsem repasoval jsou z jedničky, vypadají velmi podobně, ale nejsou to ony. Pak mi také nepasovaly čepy atd atd.. Prostě klasicky, zase plno komplikací. To ale nebylo vůbec nic proti převodovce. Když jsem totiž namontoval tyče, které převodovku drží do hnízd, tak se vůbec nepotkávaly. Prostě to vůbec nesedělo, ale o hodně, třeba o 5cm a nešlo tam tím pádem převodovku dát. 


A to jsem poprvé zjistil, jak špatně jsem si vybral klempíře. Držák hnízda který drží převodovku byl navařený křivě, proto to nepasovalo. Takže když už si myslíte po několika letech auto postavíte večer na kola, tak zjistíte, že ani omylem a jediná možnost je vlítnout do ošetřené a nalakované karoserie a začít něco tak zásadního předělávat. Byl jsem zoufalý, tak jsem volal Renkovi do TatraVintage, se kterým jsem tou dobou již byl ve spojení, prodávali mi náhradní díly a poskytl mi nesčetně rad, abych Tatru dal dohromady. Poradil mi ať zkusím probrousit díry, že by se snad nemuselo řezat. Nakonec to vyšlo, takže jsem pak jen natřel to co jsem obrousil pryč a převodovku jsem do auta dali i s motorem. Nalil jsem olej do převodovky, a převodovka tekla úplně všude, i přes nové manžety poloos. To jsou pak prostě momenty, kdy jsem byl fakt down, myslel jsem si že to není možné dodělat, že cokoliv dělám je špatně. 

Všechna radost byla pryč a já jsem seriozně seděl před dílnou, nevěděl jsem jestli se mi chce brečet nebo něco rozmlátit a říkám Jirkovi, který mi pomáhal, že bych to snad i někomu prodal za pár šupů, ať to už mám z krku. Nechali jsme to chvíli zaležet a pak se snažili pokračovat dál. Tahali jsme brzdy, které posléze nešly odzdušnit (kvůli chybně repasovanému třmenu), a až se nám to podařilo, tak jsme nastartovali a zabrzdila se všechna kola (špatný posilovač z 1203ky). Do toho tekl pomocný spojkový válec. Takže opět beznaděj, neskutečná. Kdo si tím neprošel, nedokáže si představit tu bezmoc, když do něčeho investujete tolik času, práce, odpíráte si jiných věci a po nocích se vrtáte v Tatře a pak příjde zase další (asi pětistá) rána pod pás. Samozřejmě, nedařilo se nám ani doladit řazení. Na tom bumerangu co je pod volantem jsou malé červíky, na závitech na které nikdo nemá závitník. Slyšel jsem příběhy lidí, kteří to řazení ladili 2 měsíce a nenaladili. Není to opravdu legrace.. Nicméně, Tatru jsme v hrozných bolestech postavili na kola a mně bylo jasné, že doskládat ji do finálního stavu pro mě osobně bude nemožné.

Doskládání u TatraVintage

Zavolal jsem Renkovi z TatraVintage a řekl jsem mu jak na tom jsem a že to vzdávám. Ještě předtím jsem si u něj pro jistotu rezervoval termín, protože objednací doba byla cca rok a já už předtím tušil, že je dost reálné, že to sám nedotáhnu. Takže poté co jsem to vzdal jsem pár měsíců čekal, až budu moct Tatru převézt. V polovině listopadu jsem jim Tatru přivezl a René mi říká, že do jara budu jezdit. Upřimně, nevěřil jsem mu. Nevěřil jsem, že je možné to stihnout, vždyť je to 3,5 roku, co je auto rozdělané a těch problémů... Další rána byla, když mi Renek volal a říká, že máme problém. Předtím proběhla demontáž a přetěsnění převodovky. Když dal převodovku i motor zpět a chtěl nasadit zadní čelo, zjistil že čelo asi o 3cm nesedí - prostě zaboha se nemůže vejít k větrákům a nasadit. Moje probroušení uložení hnízda sice pomohlo natolik, abych převodovku nasadil, jenže hnízdo bylo přivařené tak špatně, že byl celý motor šejdrem. Takže černý scénář - opět motor a převodovka ven, odřezat uložení hnízda a převařit jej tak jak má být. To celé děláte na nalakovaném autě. Bylo mi z toho smutno, naštěstí pro mě do tohoto kyselého jablka kousl už Renek, takže jsem to nemusel sám dělat. Poté co byla převodovka i motor na svém místě se začaly věcy pěkně hýbat. Je neskutečné, když přijedete a auto najednou svítí a hraje v něm rádio. Nebo když jsou vevnitř už sedačky, vypínače atd.. Průběžně jsem se jezdil dívat, jak práce pokračují a vždycky se mi perfektně pověnovali, vše ukázat, vysvětlit, dostal jsem seznam s výpisem práce a použitých dílů. Najednou byl vidět světlo na konci tunelu a já pomalou začínal věřit, že to René Procházka opravdu doskládá.. Následující fotky jsou z března 2014, již po opravě uložení převodovky, připojení elektriky, nová stropnice a nasazené sedačky. Takto rychle to šlo (auto jsem dovezl v půlce listopadu).. Samozřejmě, bylo asi milion problémů a komplikací, já se vůbec divím, že se někdo skládáním Tatrovek živí (a uživí). Na fotce za mnou je kamarád Peťa, který mi i s Jirkou (foto na začátku) pomáhali po celou dobu renovace a sdíleli se mnou všechny neúspěchy.

Koncem dubna přícházel pomalu den D, nabrali jsme cca měsíc zpoždění oproti původnímu plánu. Pozor - tento měsíc jsem neplatil, bylo mi řečeno že dohoda byla od konce března. S takovým přístupem se dnes moc často nesetkáte.. V porovnání s počtem průšvihů a vyřešením chybějících dílů vypadá tento jeden odstavec jako příliš málo - a ano, je to málo. Odvedená práce je ve všech stupních 1A, ať už navázání lišt, jednotlivé detaily i takové drobnosti jako srovnané šlicy na šroubech co drží stínítka. Prostě, je radost se na takovou práci dívat a je radost za ni platit.

První jízda

Nedokážu popsat ten pocit, když jsme auto vyvezli z dílny a nastartovali. Je to neskutečné. Něco, co bylo tak moc nedostupné, po všech těch problémech a zádrbech pak před vámi stojí krásná černá Tatrovka, nastartuje a vy víte, že první svezení je na dosah. Já jsem navíc Tatrou nikdy předtím nejel. Takže jsem si koupil auto, strávil 4 roky života renovací a tím abych to všechno poplatil a nikdy jsem ani nezkusil jak se s Tatrou jezdí. První jízda byla docela komická, motor už po nastartování jaksi pajdal (dohoda byla že motor dodám tak že jede a je odzkoušený - opravdu jsme jej měli na paletě nastartovaný a šel jak hodinky). Tak jsme vyrazili na první jízdu na silničku za Švábenicemi. Dostal jsem instrukce, jak vůbec zařadit atd.. Jedeme do prvního kopce, mám tam dvojku a auto vůbec nechce jet, tak říkám Renkovi - mám tam dat jedničku? A on se zasmál a říká - proč? Normálně přidej plyn a jedem. A já mu říkám - mám plnej. Tak ještě kus jedeme a najednou se Tatra zastavila. Já už jsem byl na průšvihy zvyklý, tak mě to ani nepřekvapilo, navíc v té euforii že auto jelo bych ho klidně domů dotlačil. René byl ale trochu neklidný. Zjistili jsme, že AC pumpa je prázdná. Tak jsem napumpoval, Tatra chytla, ujeli jsme 50m a zase nám to zdechlo. Vypadalo to že nefunguje pumpování benzínu při nastartovaném motoru. Dostal jsem nápad jak dojet zpět. Sednul jsem si do motorového prostoru a ručně jsem pumpoval na AC pumpě. Tak se nám podařilo doskádat domů. Polovinu mojí první jízdy jsem tedy seděl vedle motoru. A bylo to krásné!


Následovalo ještě dolaďování drobností. Odešly mi svíčky, takže auto jelo na 3 válce. Byly to úplně nové NGK. Dali jsme tam Brisk a od té doby o svíčkách nevím. Takže doporučení - používejte svíčky Brisk. Tatra si s nimi rozumí o dost lépe. Najednou už to všechno bylo tak na dosah. Už zbývalo jen pár drobností, udělat geometrii, STK a mohl jsem vyrazit. Poté, co se doladily nedostatky jsme opět vyrazili na další zkušební jízdu, výkonu již bylo dostatek a já se poprvé opravdu krásně svezl. Protože Tatra ještě neměla značky, jeli jsme jen takovou boční asfaltovou cestou. Bylo to nepopsatelné. Mám z toho krásnou fotku, jak mi svítí oči radosti. Neumím popsat jak jsem se cítil, když jsem Tatrou poprvé jel a vše fungovalo. Dostal jsem také instrukce, jak auto ovládat a také jak ovládat topení, což si dodnes nepamatuju, ale v galerii mám video, jak mi to René popisoval. Pár fotek z první jízdy Tatrovkou, ještě bez rámečků oken, poklic a pár drobností, ale to už vůbec nevadí.

Geometrie a vychytávání dalších much

Následovalo ještě udělání geometrie ve Veselí nad Moravou, to jsme jeli společně s Reném, abychom Tatru poprvé projeli na trochu delší vzdálenost. Řízení cestou tam bylo takové roztřepané. Na geometrii jsme zjistili další průšvih, čepy které jsem koupil v Pragosu na Tatru 603 vlastně na Tatru 603 nebyly, takže jsme museli vypravit auto zpět a otočit se pro nové ve Švábenicích (díky bohu je mají skladem). Geometrii jsme udělali, jenže (!) jsem nasadil opačně volant, ale aby to šlo rozdělat a přehodit, tak se zase musí rozdělat půlka palubovky. Uff. Ale už to jsou všechno věci, které přejdete, když je to takový kousek od toho, že auto bude jezdit. Pár fotek z geometrie.


Následovala STK a vyzvednutí značek na úřadě. SPZ jsem z depozitu vyzvedával po dlouhých 10 letech. Poté jsem začal s Tatrou jezdit. Nevím, jestli je to tím, že já mám prostě smůlu, nebo je to normální, ale krátce poté mi prasknul olejový chladič, takže za mnou byla čára a musel jsem jej měnit. Samozřejmě asi na 4x než se mi to podařilo utěsnit. Mám ještě starší typ chladičů s měděnými podložkami, místo kterých jsem dal takové s gumičkou uvnitř. Dále nepasovaly výfuky, které jsem koupil o Papírníka, mlátily o karoserii, takže jsem je vyhodil a musel koupit nové. Také se začalo ozývat cvakaní při zatáčení doleva, zjistil jsem vymačkaný kloub na poloose...



Ježdění s Tatrou

Po doskládání a dochytání posledních drobností konečně přišlo to pěkné, co vlastnictví takového auta skýtá a sice ježdění. Jezdím opravdu hodně, pokud je volný víkend a dovolí počasí, tak jsem na silnici. Vždycky mě potěší, když někdo třeba přibrzdí vedle, ukáže že je to pěkné, usmějeme se a jedeme dál. Reakce okolí jsou opravdu vesměs pozitivní. Asi nejnevhodnější otázka jakou můžete na majitele takového auta mít je "kolik to stojí." To je opravdu vrchol křupanství, se kterým jsem se bohužel také párkrát setkal. Co mě taky třeba zamrzelo je, když jsem dojel na sraz Tatrovek, vedle mě zastavil pán s 613kou, kterému bylo odhadem kolem 70 roků a říká mi - jak jsi k tomu přišel?.. Co na to chcete říct. Takhle to bohužel funguje mezi Tatrováky. A budu rád, když jednou změním názor. Přikládám ještě pár fotek z výletů, ze Znojma a z Ruprechtova (to jsem ještě neměl rámečky oken). Mimochodem, rámečky dělá Ecorra a stojí 30tis Kč. A bez nich není Tatra Tatrou, takže se musíte kousnout a prostě to zaplatit..






Detailing + ochrana laku

Po složení auta jsem se otočil za panem Šímou v Jindřichově Hradci a Tatru nechal finálně rozleštit, protože jak se převáželo a na autě dělalo, tak pochopitelně pár šrámů přibylo. Jako vždy provedli perfektní práci a Tatrovka neskutečně prokoukla - lak i po 3 letech od nalakování vypadá jako nový. Pokud máte na autě lak za 150tis, nechcete si jej pochopitelně poškrábat, ani jinak zničit. Začal jsem se zajímat o to, jak o lak správně pečovat a zjistil, že to je celkem věda. Hodně mě to chytlo, takže už mám kompletní výbavu pro mytí a ochranu laku. Většinu věcí nakupuji u www.detailingpro.cz. Mytí je pro mě krásná relaxace a černá barva je tak nepraktická, že potřebuje umývat pořád. Je to obřad, krásná chvilka pro muže, kdy jste jen vy, auto a detaily a čistota. Před každou jízdou většinou strávím minimálně hodinku přípravou, aby bylo vše čisté. A pokud mám víc času, tak si hraji i více. Ještě pár fotek z péče o lak, posuďte lesk sami.

Závěrem

Co říct závěrem? Asi to, že kdyby mi někdo na začátku řekl, co to všechno bude obnášet, tak bych to nikdy neudělal. Na druhou stranu, po tom čím jsem si prošel si auta moc vážím a uvědomuju si každý kousíček, vím co se kde točí, kde co cvaká a jak to funguje a také co je za vším práce. Nedá se to srovnat s ježděním soudobým vozem. 

Celé této akce rozhodně nelituji, byla to obrovská zkušnost. Prohlásil jsem, že žádného veterána už dělat nebudu. Pokud chcete 603ku v krásném stavu, nebo se pustit do renovace, počítejte s investicí okolo 1mil Kč (ano, čtete správně). Možná se vám podaří ušetřít 100-200tis když si budete dělat některé věci sami, ale za méně to opravdu nejde udělat, pakliže nejste klempíř, lakýrník, motorář a zároveň chromař a pánbůh v jedné osobě. Já moc děkuji kamarádům i partnerce Anetě za podporu a taky mému bratrovi, který mi půjčil peníze na to, abych mohl renovaci dokončit. Bez těchto lidí kolem bych k cíli buď nedošel, nebo by to bylo za mnohem delší dobu.

Kdyby v době, kdy jsem začinal renovovat TatraVintage existovali, asi by moje cesta za snem nebyla tak strastiplná, možná i o něco levnější. Toť moje rada pro ty, kteří se chtějí co něčeho podobného pustit. Neexistuje polovičaté řešení a auto jako je 603ka nesnese kompromisy. Buď to udělejte pořádně, nebo to nedělejte vůbec. Mám ještě Tatru 30, kterou mi odkázal můj Dědeček. Tentorkát už ale budu chytřejší a nechám si ji tam zrenovovat od začátku do konce. A díky tomu, čím jsem si prošel už moc dobře vím, na koho se obrátím.

Pokud se Vám moje Tatrovka líbí a chcete se třeba někdy svézt, není problém se domluvit. Kontakt na mě najdete v odkazu odvoz svateb.